HOME delitko O KAPELE delitko GALERIE delitko GALERIE delitko GALERIE delitko KONTAKT konec
nad gulášem

Loučíme se s Mélou

Loučíme se s kamarádem velkého srce byť v drsné slupce. Prožili jsme spolu pár desítek let, dá se říci že v rodinném kruhu, kdy radosti i strasti rodinné byly radostmi a strastmi kapely.

Kapela je asi silné označení pro spolek nezřízených komediantů, kteří nešetřili ani sebe ani své okolí. Vždyť z toho vychází i podtitul „Zájmové sdružení pro zesurovění trampské písně“, jehož byl Milan autorem a vehementním propagátorem.

Strávili jsme hodiny vzrušenou výměnou názorů na politická i obecná temata, kdy Mélu do běla rozpalovaly nesmyslné zásahy našich pánů a vládců a zoufalá naše bezmocnost. Když bylo nejhůř, byla z toho písnička zpravidla na daleko zábavnější téma než předchozí debaty.

Dovedli jsme i vyrazit na toulky přírodou. Jsou nezapomenutelné příhody z Velikonočních vandrů do Putimi, nebo vodáckých akcí, nebo vandrů na sněhu. K jejich úspěchu Méla přispíval dokonale připravenou logistikou včetně ideového cíle. Většinou při tom se nikdo z nás nevyhýbal konsumaci. Včetně rodinných příslušníků. Nemůžu nevzpomenout guláš speciál, který na každém vandru zodpovědně vařil a my nad kotlem stáli se lžící v pohotovostní poloze. Ale bylo to tak, byli jsme trochu divocí.

Jak čas plynul a zasazoval rány, ustupovali jsme od divokosti ve snaze ty naše kašpařiny poněkud kultivovat a byla to pěkná dřina. Ty puntíky, které jsem do vokálů Mélovi předepisoval mu daly vždycky hrozně zabrat a také kolikrát při tom pěkně vrčel. Ale když se naučil svůj part tak to nemělo chybu.

Teď mě napadlo, že byl mužem mnoha jmen. Chodili jsme spolu do školy a tam byl obdařen přezdívkou „Kulak“, díky svým vykořisťovatelským předkům. Pak přišla vojna, která proběhla bez přezdívky, pokud vím, pak byl oslovován „Mélou“ až do chvíle, kdy zakoupil vozidlo KDF neboli Kaďoura. To auto poznalo silnici jen při převozu od původního majitele ale byl to miláček. A Kaďour už se trochu chytil.Většinou máme přezdívky ale někdy se kamarádi drží „vysezených“ oslovení a tak ve styku s trampskou veřejností „Kaďour“, mezi námi „Méla“.

A tak šel život. První vystoupení v Malostranské Besedě nastartovalo komediantský osud, protože jak vám někdo jednou zatleská tak nemáte nikdy dost. Mezitím jsme vandrovali, množili se, jezdili po festivalech také trochu pracovali, neboť nejen zpěvem živ je člověk. A léta ubíhala aniž jsme si toho všímali. A najednou jsme stařečkové, kteří tu zubatou cítí v zádech.Po Mélovi-Kaďourovi vyjela teď.

Mohla pár let ještě počkat abychom si mohli vychutnat podle Kida „až nám bude 77, sedneme si spokojeně před dům“. Tak jsme to ještě před několika dny plánovali.

Letos je to 42 let, které jsme spolu prozpívali, prožili i propili a je nám, pozůstalým, do breku. Tak milý kamaráde, táto, dědo… připrav nám nahoře dobrého zvukaře a perfektně nasvícenou scénu.

Tvoji souputníci Jařénka a Max na Tebe nezapomenou.

parte




KONCERTY